Zde už bývá jedno, zda je byt velký jako fotbalový stadion, či zda jde o nějakou malou myší díru. I ta, když je zařízena se vkusem dokáže přinést svým uživatelům jisté pohodlí a klid. Samozřejmě se to ovšem musí umět. Totiž umět… Právě v tom je problém, že když si někdo zařídí byt, těm druhým se to nemusí líbit. To je ta potíž rozdílných povah člověka. Nebo je to dobře? Představte si, že by měl každý člověk stejný vkus, takže by byl každý byt zařízený stejně. To je kapánek děsná představa. Uff, pryč s ní. 

Je však pravda, že by ubylo problémů. Ale pojďme dále. Zařídit byt si může člověk sám, bez pomoci. Ovšem ti, kdo chtějí a mají na to mohou klidně využít služeb bytového architekta. Ne, není třeba se obávat, on ten byt či dům nezařídí podle sebe. Vždy musí respektovat přání svého klienta. Velká výhoda je v tom, že jako studovaný v oboru má, nebo by alespoň mít měl, přehled „co se nosí“. Ale pozor, hlavně má přehled o cenách, takže při koupi nábytku a jiných věcí můžete s jeho pomocí i nějakou tu kačku obrazně ušetřit. A samozřejmě také spoustu času, protože on ví, kde mají stůl, který se vám líbí, a hlavně kolik si za něj kde počítají.  

Když se však člověk zařizuje sám, obnáší to velkou spotřebu času. Je to sice čas strávený krásně, ale přece jen čas. Přinejmenším například hledáním na internetu, kde a co a za kolik. Někde nevyhovuje tvar, jinde barva, tamhle zase cena a tuhle mají dodací lhůtu do deseti let, no toto.  

Nakonec se však vše v dobré obrátí, nábytek se postupně dává tam kam patří a už se nespí na podlaze. Také se již neobědvá z ešusů na bedýnce a spěje to prostě k lepšímu. Když pak po celém tom pachtění člověk sedí v křesle a rozhlíží se, většinou sám sebe pochválí. Já to činím neustále, neb to za mne nikdo jiný neudělá.  

Pokud se někomu u vás líbit nebude, a stát se to může, nedivte se mu. Má prostě jiný vkus. Vám se třeba zase nebude líbit u něj.