Hokej bez obecenstva?


První hokejový zápas, který byl ovlivněn omezeními kvůli koronaviru, byl zápas mezi Olomoucí a Zlínem. Bezpečnostní opatření související právě s šířením nebezpečného viru poznamenalo zápas tak, že i hráči byli značně konsternováni. Hrobové ticho při zápase jim připadalo opravdu tragické.
Nejen hráči, ale i olomoucký trenér Zdeněk Moták se vyjádřil v tom smyslu, že díky emocím a hluku, který diváci při zápase přináší, je hra zcela jiná. Konstatoval, že i negativní emoce a křik jsou lepší než to, co zažili při zápase, kde diváci v hale nemohli být.radost v týmu
Bezpečnostní opatření přišly svým způsobem v nejméně vhodnou dobu, tedy na vrcholu sezóny. Celých 52 kol bojují týmy o dobré umístění v základní části. Ti, co se dobře umístí, pokračují do zápasů play off, ve kterých je právě skvělé to, že atmosféra dokáže vybičovat hráče ještě k lepším výkonům než standardně. Místo toho však haly zejí prázdnotou, atmosféra připadá spíše utkání dětí, i když tam alespoň mohou fandit rodičové hráčů.
Většina hráčů se shoduje v tom, že je pro ně aktuálně těžké se soustředit na hokej, protože v podstatě každý den čekají, zda se vůbec hrát bude či nikoli. Pokud už se hraje, je obtížné podávat maximální výkon. Ať je to, jak chce, většina hokejistů hraje pro lidi, pro potlesk, ocenění, pro tu atmosféru, která vládne na stadionu v průběhu zápasu. To pak hokejisty žene dopředu, až na hranice svých fyzických možností.prázdné tribuny
Otázkou nyní je, jak se k situaci postaví i ČSLH. Stále je ve hře ukončení celého ročníku po základní části. To by samozřejmě většina týmů nechtěla, nicméně stále se s touto možností svým způsobem počítá.
Nezbývá nám všem nic jiného než doufat v to, že šíření koronaviru se rychle zastaví, panika opadne, lidé se budou moci vrátit do standardních životních kolejí, a i zimní stadiony se při zápasech nejvyšší hokejové ligy zase zaplní k prasknutí.